Vyšehrad – Vršovice 3:4 (3:3)

Cenná výhra z Vyšehradu, která se rodila těžce, nicméně byla zasloužená. Vyhráváme těsné zápasy, dneska jsme dokonce otočili z 1:3. To vnímám jako velký posun. Sestava byla dnes zase úplně jiná proti tradiční základní sestavě – mnoho absencí jsme zaplnili Tomášem, vypomoci musel i jeho nový spoluhráč Ondra, jinak bychom to nedali dohromady. Přinesli kvalitu, kterou jsme nahradili tradiční opory – Dana, Kryštofa, Kubu, Alberta a Matěje.

 

Do utkání jsme vstoupili skvěle. Hned po úvodní rozehrávce šel dlouhý míč na Tomáše a ten zavěsil. Vyšehrad byl zaskočený a mohli jsme rychle zvýšit, největší šanci na to měl Balda, když minul prázdnou branku …Všechno změnil nejdříve zbytečný a pak neubráněný roh. Už proti Střešovicím jsme zahrávali několikrát zbytečně na roh a dnes v tom pokračovali, což se nám vymstilo. Ačkoliv naše bránění rohů je dlouhodobě skvělé, tak někdy tam ten gól padne. To je prostá statistika … Stalo se tak dnes, když na hlavičku relativně z dálky Rolando nedosáhnul. Hra se pak vyrovnala, navrch měly útoky. Soupeř paradoxně skóroval z nešance. Nakopl míč na naši bránu, ten před Rolandem skočil, fouknul i vítr a skončil v síti. Vyšehrad začal přebírat iniciativu a naše obrana nestíhala. Sébu s Neubim dnešní zápas nezastihl v top formě, a tak jsme propadali ve středu hřiště, situaci nezjednodušovala ani rozehrávka od brankáře, který obránce (někdy zbytečně) dostával pod tlak. Nakonec jsme inkasovali potřetí a situace byla poměrně kritická, zvlášť když jsem dle dohody střídal posily. Když jsem viděl sestavu Rolando – Viktor, Neubi, Balda, Tágo – Rendy, Séba - Štěpán, Sam, Miky – Andrej a proti nim divizní celek, nebyl jsem úplně v klidu … Neuvěřitelné se však stalo skutkem a tato sestava dokázal do přestávky během čtvrt hodiny vyrovnat! Hodně pomohl Tágo, který si zase vybral jeden ze svých skvostných dnů, a kromě dominance na levé straně mu pomohlo i štěstí, když jeho střela zapadla pod břevno. Ukázalo se, že psychika je mocná čarodějka a hráli jsme víceméně vyrovnaný zápas, když k tomu stačilo trochu se nabudit a přidat důraz v soubojích. Pak přišla chvíle Sama, vycítil, že Vyšehrad není v pohodě, a tak si dovolil sólíčko. Kapitán ve správný čas skóruje a máme tu poločas. 3:3.

 

O přestávce bylo v kabině lehce dusno, ale někdy je lepší si ty věci nahlas vyříkat. Do druhého poločasu jsme vstoupili ve stejné sestavě koncentrovaně a nepouštěli soupeře tolik do zakončení. Je pravdou, že Rolando čelil v první půlce snad deseti střelám, což rozhodně není normální. Špatně jsme dostupovali šikovné útočníky soupeře, což jsme ve druhé půli zlepšili. Každá střela totiž byla v té větrné loterii nebezpečná. Když jsme po dvaceti minutách nasadili odpočinuté posily Tomáše s Ondrou, začali jsme ovládat hru. Gól Tomáše po spolupráci s Mikym byl jen logickým vyústěním našeho tlaku. Uklidňující další branku jsme však dát nedokázali, a tak jsme se museli až do konce o výhru obávat. Mohl ji pojistit hlavně Séba, jehož výkon šel ve druhé půli nahoru, střelu s gólovými parametry však brankář Vyšehradu zázračně vytěsnil mimo tyče. 

 

Opakuji, že každá výhra dodává týmu sebevědomí, navíc nad divizním celkem, který na podzim dokázal porazit A tým Braníku v soutěži 4:1. Ukazuje se opakovaně, že kádr na vítězství v přeboru prostě máme, jen za tím musíme ještě více jít. Do začátku soutěže potřebujeme stabilizovat sestavu, protože takhle to lepit pořád nemůžeme. Covid, zdá se, odeznívá, tak je důležité, aby se dali dohromady zranění hráči, a aby všichni chodili víc na tréninky. Stále zůstáváme v režimu dvou tréninků týdně, a to se dá zvládat. Ukazuje se, že fyzicky na tom nejsme (trochu překvapivě) vůbec špatně, jen je potřeba mít víc herní praxe.