Vršovice – Praga 2:6 (1:2)

Středeční zklamání střídá sobotní zklamání. Na zápas se bez omluvy (za omluvu nepočítám zprávu hodinu před zápasem) nedostavili 4 hráči. Ty bych podle pravidel měl vyloučit na další zápas, ale protože máme 6 zraněných a nebyli bychom schopni odehrát příští pondělí důležitý zápas o udržení na Kopanině, musím udělat (kvůli klubu) „výjimku“. Nicméně pokud se takto budou inkriminovaní hráči chovat i v životě, dostihne je to stejně… 

 

Na zápas se nás sešlo 10 … Po obvolávání jsme sehnali zraněného Baldu a Vlada ze starších žáků. Balda statečně odehrál 26 minut a dostal nás v 6. minutě do vedení. Po vyrovnání vystřídal, a přestože se tým snažil, od té doby to šlo s námi z kopce. Poločas 1:2 byl ještě přijatelný, druhý už byl špatný. Zápas jsme dohráli stejně v 10, protože se zranil Sam (kotník), góly jsme poměrně impotentnímu soupeři darovali (myslím, že za normální situaci by byla velká šance na body) – školácké chyby Dana, Matěje a vlastní gól Čendy – co k tomu říct… Snad jen, že je těžké je za to kritizovat, protože na zápas alespoň dorazili a hráli jsme v deseti… Gól útěchy si dal soupeř sám, ale za velkého přispění Mikeho, který se jako jeden z mála snažil bojovat do poslední chvíle.

 

Po středě jsem dva dny skoro nespal (dost mě to vzalo) a na dnešek se připravoval, abychom vyhráli. Veškerá má snaha něco s týmem udělat, se míjí účinkem. Nezodpovědnost, s jakou se k tomu staví někteří, je pro mě alarmující. Upřímně nebaví mě to, nejsem na to zvyklý. Sezónu dokončíme s minimalistickým cílem nespadnout a pak se uvidí.

 

V pondělí je státní svátek a trénink nebude, Mike s Davidem jdou hrát za mladší dorost od 17:00.

 

Náš příští zápas je v pondělí 8.5. na Kopanině od 17:00 (sraz 16:00). Zkuste si to napsat a kdo nemůže, tak se s předstihem omluvit. Chápu, že je to složité, ale třeba to zvládnete.