Vršovice - Libuš 2:0 (1:0)
Dneska velký respekt celému týmu. Podali jsme vyzrálý výkon, celý zápas byli herně lepší a zaslouženě zvítězili. Poděkování patří nejen těm, co byli na hřišti, ale i těm na lavičce a rodičům. Vzhledem k síle soupeře, který bude hrát o vršek tabulky, se jedná o skvělý odrazový můstek do dalších zápasů.
Do utkání, na něž jsme se začali vlastně připravovat už v červnu, jsme vstoupili aktivně, byli víc na míči a ukázali soupeři svoji sílu. Aktivitu jsme dokázali přetavit v brzkou branku, když odražený míč krásně trefil Rendy. Dále jsme byli lepší, soupeř hrozil jen dlouhými nákopy na jejich rychlého útočníka a po naší špatné rozehrávce, za první poločas si ani tak nevytvořil šanci, naopak my jsme jich pár měli.
Druhý poločas byl otevřenější než první, což teoreticky mohlo hrát do karet soupeři, ale jelikož jsme stále byli lepší, tak tomu bylo spíš naopak. Problém byla však koncovka. Jen Kuba mohl dvakrát zavěsit. Nakonec se to podařilo střídajícímu Mikymu, který se stal hrdinou zápasu, když se po úniku po křídle krásně trefil. Přestože si nakonec i Libuš vypracovala jednu tutovku (když se jejich útočník jednou dostal za obranu), Dan ho vychytal a bylo rozhodnuto ... Konec utkání jsme si zkušeně pohlídali.
Chválit dnes jednotlivce nemá smysl, přestože některé individuální výkony by za to stály. Nejlepší ze všeho byl ten týmový duch, který jsem na hřišti viděl. Pokud tam bude i v dalších zápasech, nemám strach o výsledky ...
Musím říct, že to jak se chovala lavička Libuše, si naopak zaslouží velký despekt, přestože si nedám za rámeček to, kam jsem je po zápase poslal. Tohle je prostě důvod, proč má fotbal pověst takovou, jakou má. Neustálé sprosté nadávky, vyzývání hráčů k tomu, aby víc padali, hnusné poznámky k našim dresům ... To nic nemění na našem vítězství a skvělém výkonu, který má o to větší váhu. Udělali jsme první důležitý krok k našemu cíli. Už jich chybí jen 21:)