Vršovice – ČAFC 2:0 (0:0)

Zatím nejhorší výkon v jarní sezóně, který přesto vedl k vítězství. Umíme vyhrávat, i když se herně nedaří, a to je pozitivní, na druhou stranu mě mrzí, že herně neumíme prodat, co v nás je. Vázne kombinace a koncovka je žalostná.

 

Před zápasem jsme s „delegací“ Sam, Rendy, Dan a Tágo obdrželi ocenění za nejlepší sportovní tým Prahy 10 v letech 2020/21, což je opravdu velký úspěch, v samotném utkání jsme ale ze svých předností moc neukázali, snad jen buldočí snahu ve druhém poločase jít si za vítězstvím.

 

Přestože jsem před utkáním upozorňoval, že tyhle zápasy, kdy vše vypadá až moc dobře, jsou nejhorší, kluci si z toho moc nevzali. Soupeře z dolní poloviny tabulky s kádrem 06/07 bychom měli od začátku válcovat, ale místo toho jsme byli rádi za poločasovou remízu. Čafka se vůbec nezalekla, že hraje na hřišti prvního týmu tabulky a svým nadšeným výkonem nám dělala problémy. My jsme byli nepřesní a málo aktivní. Zápas byl v prvním poločase vyrovnaný a klidně jsme ho mohli i prohrát. Hlavně směrem dopředu jsme toho ukázali málo, z ofenzivních hráčů něco předvedli jen Sam s Baldou, po přeskupení a vystřídání hráli slušně křídla Mike se Štěpánem. Celkově to ale bylo chudé vystoupení, ve kterém naše šance držel hlavně „stoper z nouze“ Kryštof, který v součtu posledních dvou zápasů byl naším nejlepším hráčem. Přejít přes něj je pro soupeře prakticky nemožné.

 

O přestávce jsem si nebral servítky, protože někteří hráči prostě nepředváděli to, na co mají a co bych očekával. Máme natolik zkušené mužstvo, že by mělo samo vyhodnotit, kdy přidat nebo něco změnit, aby se výkon zlepšil. Pomohlo opět, že jsme nechali odpočinout dva naše nejlepší ofenzivní hráče Baldu se Samem a Mike zůstal na křídle. Docela brzy po přestávce šel nečekaně vysoko do pressinku Albert a byl úspěšný, když brankář soupeře souboj s ním nezvládl. Albert se začíná pasovat do role střelce důležitých gólů, stejně jako s Braníkem vstřelil branku, která změnila celý zápas. Od té doby jsme utkání čím dál více herně ovládali. Čafka sice občas zahrozila, ale mnohem méně než v první půlce. Kryštof mohl svůj výborný výkon korunovat gólem roku z půlky, ale orazítkoval jen břevno. Definitivně tak rozhodl zápas Balda na hrotu, který pochopil, že gólman je zranitelná část soupeře a napodobil Alberta. Toho mi nakonec bylo až líto, jelikož o pár minut později si ho Balda obhodil a jemu nezbylo nic jiného, než ho faulovat, za což si vysloužil červenou kartu. Ironií osudu bylo, že hráč z pole, který to vzal po něm, působil v bráně jistěji … To, co jsme zahodili, když to Čafka otevřela v deseti, ale bylo zase zoufalé. Jelikož potřebujeme zdvojit penaltovou jistotu Sama, nechal jsem kopat pro změnu Dana. Ten ale napálil břevno. Proč ne po zemi k tyči? O chvíli později stál Kuba úplně sám před (ne)gólmanem a nedal, čímž korunoval svůj dnešní ne moc povedený výkon. Asi chtěl zprůměrovat ten dobrý z minula … 

 

Celkově to byla dnes bída, ale hlavní jsou tři body. Teď už je potřeba opravdu jít po výsledcích, potřebujeme minimálně čtyři výhry v posledních pěti zápasech a titul bude náš! Union do toho!