.jpg?ph=0281a90efd)
Vršovice – Bohemians 1:7 (0:3)
Zatím jedeme podle plánu. Markantní zlepšení v organizaci hry proti středě na Tempu znamenalo solidní výkon, kromě gólu jsme nastřelili i tyčku a břevno a za výkon se určitě stydět nemusíme. Tímto končíme s opravdu těžkými soupeři, kde jsme si natrénovali bránění v bloku a fyzičku a příští neděli pojedeme na Čafku vyhrát.
Zápas jsme začali dobře, soupeř působil ve srovnání s Tempem ospalým dojmem a hra byla překvapivě vyrovnaná. Že je něco špatně, Bohemka pochopila až po Albertově tyči. Začala do toho víc šlapat a zhruba v 10. minutě šla do vedení. Soupeř získal převahu a hrozil hlavně dlouhými míči za obranu, kde naši stopeři moc nestíhali. I tak jsme docela dlouho drželi krok a inkasovali jen jednou. Taky díky tomu, že Dan v brance opět čaroval, jeho rychlý přesun od jedné tyče na druhou stranu brány dal vzpomenout na Nagano a Dominika Haška. Bohužel těsně před pauzou dostal gól z dálky, určitě za něj nemohl, ale vzhledem k jeho neskutečné formě, jsem čekal, že střelu pod šibenici lapí.
Na začátku druhého poločasu jsme vypadali dobře a málem zápas ještě zdramatizovali, když Neubi z přímáku trefil břevno. Brzy poté však gól na 0:4 zápas definitivně zlomil, když jsme se pak dostali pod velký tlak. Bylo vidět, že už trochu nestíháme fyzicky, Bohemka se nastěhovala na naši polovinu, a přestože blok fungoval docela dobře, bylo jasné, že čekáme na další branky v naší síti. Ty také přišly, ale líbilo se mi, že se kluci opět nevzdali. Poslední desetiminutovka byla nejlepší z celého zápasu. Konečně jsme začali ohrožovat soupeřovu bránu, vynutili si rohy, a hlavně měli i šance. Největší Kuba, když se skvěle dostal za obranu a šel sám na gólmana, kterého bohužel neprostřelil. O chvíli později ale přece jen míč do sítě dostal, když po střele Tomáše dorážel do prázdné brány.
Z individuálních výkonů bych kromě zmiňovaného Dana vyzdvihnul střed zálohy, který se snažil konkurovat soupeři, byly tam náznaky, že Rendy s Albertem by mohli se slabšími soupeři dirigovat naši hru. Nahoru jde Čefi, přestože tam rezervy pořád jsou, ale jeho klid na míči se mi líbil. Stejně tak Sam podal lepší výkon než ve středu. Druhý zápas za sebou odehrál výborně Mike, dokonce bych řekl, že byl dnes lepší než Kryštof, který se zase zabýval jinými věcmi než svou hrou. Balda s Tomášem vypadají dobře, jen bych čekal, že se budou víc prosazovat do koncovky, zatím je to takové nedotažené, což je samozřejmě dáno silou soupeře. Střeleckou superstar se stává Kuba, který byl jediný schopen vstřelit gól ligovým týmům. Ukazuje všem technickým hráčům, že nemá cenu si nic komplikovat a vymýšlet. Důležité je jít do brány. Obecně to bylo zase utkání, kde nikdo nezklamal, ale zápas pravdy nás čeká příští týden, přišel čas začít vyhrávat a ovládat hru.