Vršovice – Xaverov 1:4 (1:3)

Bohužel, nejde to. Opakujeme ty samé chyby vzadu a nemáme střelce. 

 

První gól v naší síti ve 3. minutě po nedostoupeném rohu. Pokolikáté už včas nevyběhneme po rohu za míčem a necháme soupeře vystřelit …? Do cca 20. minuty jsme hráli docela dobře, hra byla vyrovnaná stejně jako skóre, když míč dotlačil za čáru náš jediný střelec posledních zápasů – Viktor. 

 

Přijde druhá čtvrtina, na kterou upozorňuji, že nezvládáme. Hlavně nedostat slepené góly, které nás dostanou ze zápasu! Realita = branky ve 28. a 31. minutě a soupeř odskakuje … 

 

V šatně fén, snažíme se hrát dopředu, ale nejsme schopni nebezpečně zakončit. Xaverov po necelé hodině hry definitivně rozhoduje. Celý zápas v plném nasazení zvládají jen Viktor a Štěpán. Na hřišti máme jen dva nadstandardní hráče – Baldu a Sama, ale ti to neutáhnou, zbytek šedý průměr, někteří ani to ne. Tak se nedá hrát. Poslední čtvrthodinu jsme odchodili, tomu nerozumím. Xaverov měl podprůměrnou obranu, ale my jsme jí nebyli schopní vůbec provětrat. Takhle se nehraje o záchranu. Já to nezměním – opakuji, šlo by to, jak ukazuje Viktor, ale prostě toho nejsou někteří hráči mentálně schopni.

 

Příště máme poslední zápas. Pravděpodobně by nám pořád tři body stačily na záchranu. Nechci končit poslední jaro bez výhry, ale já to nezměním. To můžou jen hráči na hřišti.

 

Ať to dopadne jakkoliv, rád jsem vedl tenhle tým, i když to je poslední rok jedno velké trápení. I takové sezóny jsou. Ale vyhrát bychom příští neděli mohli, ať je na rozlučce co oslavovat.