Vršovice – Praga 1:5 (0:4)
V kombinované sestavě jsme nezvládli druhou čtvrtinu zápasu a opět jasně prohráli.
Pozitivem bylo, že do brány se vrátil Dan a podal velmi dobrý výkon. Prvních dvacet minut se hrál celkem vyrovnaný zápas, když soupeř měl jedinou šanci. Pak jsme ale třikrát chybovali v obraně a najednou to bylo 0:3. Hlavně první gól byl velmi laciný, všechny tři branky byly způsobené nedůrazem ve vlastní šestnáctce. Tím se de facto porážíme stále dokola vlastně sami. Čtvrtá branka učinila zápas nehratelným.
Malá „vzpoura“ v kabině už přišla pozdě. Musí se reagovat v průběhu zápasu zvýšenou aktivitou za přijatelného stavu. Hráči musí sami chtít utkání zvrátit, když to ještě jde na hřišti. Já jsem ten poslední, kdo by chtěl být negativní, ale za stavu 0:4 lze těžko čekat pozitivní atmosféru, přece jen nejsme v přípravce a pořád děláme stejné a laciné chyby. Někteří kluci nejsou schopni překročit svůj stín a vystoupit ze své komfortní zóny.
Do druhé půlky jsme vstoupili s nasazením, s nímž jsme měli začít. Bylo vidět, že i určitá nekvalita na naší straně se dá přebít důrazem a pohybem. Ale stačí, když jeden z tohoto módu vypadne a přestává to fungovat. Vysoký pressing může totiž fungovat jenom, když všichni budou včas u hráče, stejně jako aktivní blok, který bych rád hrál, vyžaduje rychlou reakci celého týmu. Ale stále se pozdě vytahujeme i přesouváme do stran. Jsme všude pozdě. Ze základní jedenáctky se dnes nejméně 3 hráči báli podstoupit pořádný souboj. A to prostě nebude fungovat.
Naši aktivitu ve druhém poločase trochu otupil pátý gól v naší síti, ale nakonec jsme se branky dočkali i my, jak jinak, velmi upocené, když po rohu trefil Viktor břevno a následně dorážel zblízka Balda.
Když budeme po zápase hledat pozitiva, tak kromě Danova výkonu a snaze o aktivní pojetí hry ve druhém poločase bylo fajn, že jsme se sešli v dostatečném počtu. Umožnilo nám to hrát ve slušném tempu až do konce, a to hlavně díky klukům z mladšího dorostu. Bez nich by to dopadlo ještě hůře.
Čekají nás poslední čtyři zápasy, do konce sezóny už toho moc nenatrénujeme, podstatné je, abychom se na ty zápasy, které všechny hrajeme doma, sešli v dostatečném počtu a abychom ukázali bojovnost a touhu vyhrát. Jedině v tom případě lze přemýšlet o slušném výsledku. Padat teoreticky může i jeden tým, takže situace se záchranou není určitě beznadějná, ale to bychom se museli scházet a museli v těch zápasech odevzdat všechno.
Ve středu bohužel nemůžu a nesehnal jsem náhradu, ve čtvrtek budeme nejspíš spojení s mladším dorostem, protože s chlapama vás chodí málo. Ještě se ozvu s instrukcemi.