Stříbrný turnaj v Povrlech!

Svátek práce jsme si odpracovali. Vstávání před šestou a návrat po sedmé. Devět zápasů v průběhu devíti hodin. Nakonec z toho bylo krásné druhé místo, ale když ke zlatu bylo tak blízko, červíček hlodá.

 

Do turnaje jsme vstoupili vydřenou výhrou s Rapidem Liberec 2:1, když o vítězství jsme rozhodli v posledních minutách. Druhý zápas byl naopak na pohodu, když tým v rámci projektu proti rasismu Mongaguá Ústí na Labem bral turnaj spíše jako organizovanou zábavu a usnadnil nám výhru 5:1. Zápas s Běchovickými Sršni byl naopak dost těžký a mohli jsme být rádi za výhru, protože soupeř z poslední akce nastřelil po nedůsledném bránění tyč. Poslední dva zápasy ve skupině jsme předváděli asi nejlepší fotbal – Řepy i Kladno jsme porazili shodně dva nula a jak odposlechl Martin Hanák mezi diváky, tak jsme sklidili obdiv mezi místními za pěknou hru: „Vršovice, no to je jasný, to je Slavie a Bohemka dohromady.“ Utkání v základní skupině jsme tedy zvládli velmi dobře, jakmile soupeři přestali běhat, měli jsme fotbalově navrch. Vyčníval Štajny, který dal pět branek, dobře si vedli také Sam,David či Filip. Mrzely mě občasné zmatky v obraně, hlavně nedůraz před brankou. V první zápase jsme dostali gól po střele do tyče, kde pět našich hráčů koukalo na dorážku, o další tyči v poslední minutě jsem mluvil, tam to bylo podobné, jenom soupeř naštěstí míč do brány nedostal.

 

Každopádně dojem ze skupiny byl celkem růžový, navíc se nám přenášela jedna výhra do finálové skupiny o šesti účastnících. Po obědové pauze na nás však padla krize v nejméně vhodný okamžik. V prvním zápase jsme se utkali s Plzní, která předváděla kvalitní kopanou.Měli jsme velmi dobrý úvod, kdy jsme si vytvořili tlak, bohužel žádnou z vyložených šancí jsme neproměnili. Soupeř pak přebíral otěže zápasu a šel do vedení. Ke konci jsme moc chtěli, ale pozorného soupeře jsme překonat už nedokázali, navíc rozhodčí ukončil nepochopitelně zápas dříve, když jsme měli standardní situaci, což vzbudilo hodně emocí. Po porážce s Plzní na nás padla deka a v utkání s nejslabším účastníkem finálové skupiny jsme předvedli mdlý až ostudný výkon. Soupeř byl o třídu horší a své výsledky si ukopal taktikou čtyř obránců a nákopy dopředu. Bohužel jsme se přizpůsobili pomalému tempu a nebyli schopni dát gól. Když se to konečně povedlo, tak nás to nesmyslně uspokojilo a soupeř po náhodném protiútoku z nákopu dal branku (navíc pravděpodobně z ofsajdu) – kdyby kluci věděli, že tenhle gól rozhodne o tom, že nezískáme zlato, určitě by se těch posledních 5 minut zápasu jinak snažili a ten balón do sítě dotlačili. V těchto dvou zápasech se ukázalo, jak důležité je mít v týmu rozdílového hráče. Štajny jím výjimečně nebyl a nikdo jiný se nedokázal prosadit. Další zápas se Zličínem byl klíčový – tým se naštěstí probudil a výhru 1:0 si zasloužil. V posledním zápase, kde se utkal nakonec druhý s třetím jsme věděli, že jenom výhra nás posune na bednu - v případě prohry bychom zůstali bez medaile. Začali jsme slušně, ale soupeř šel do vedení. Pak přišel možná nejpozitivnější okamžik celého turnaje – kluci se na posledních deset minut semkli, jak proti houževnatému soupeři, tak proti nepřesnému rozhodčímu a zápas otočili na 3:1. V posledních dvou zápasech se probudil Štajny, ve finálové skupině zahráli velmi dobře Rendy s Albertem a hlavně David, který si snad tu energii dobyl někde v šatnách v zásuvce. Celkově byl se čtyřmi trefami naším druhý nejlepším střelcem, a i celkovým výkonem mě potěšil. Naopak trochu vybitě na mě působil ve finálové skupině Sam. Obrana se postupně zlepšovala, ale stálo nás (myšleno trenéry) to dost úsilí. Nahoru šel postupně Adam s Matějem, Víťa to měl spíš naopak. Neubi hrál slušně celou dobu, Mike potřebuje ještě čas, ale ke konci byl také vidět posun. Z těch, co jsem nezmiňoval, tak po počátečních nevýrazných výkonech šel nahoru Krýša, Séba je dopředu platný, dal i gól, ale dozadu to pořád skřípe - chce to víc zarputilosti a důrazu. Filip, když dostal prostor, tak dřel, ale ještě tomu něco málo chybí, nicméně celkově určitě nezklamal,měl pěkné momenty. Dan dneska (na sebe) podal spíše průměrný výkon, ale za góly nemohl, což už tak nějak považujeme za samozřejmost, která samozřejmá není. Nutno ale dodat, že měl dobře postavené tyče (asi tak pětkrát?).

 

Na závěr nás čekalo ještě jedno milé překvapení, to když Štajny převzal cenu za nejlepšího hráče turnaje. Pokud můžu mluvit za sebe, tak je to takové ocenění jeho celkové jarní formy, kterou stavím o třídu nad tu podzimní. Celkově to byl fajn turnaj v příjemném počasí i areálu. Jediné negativum byl rozhodčí (jen jeden), a to říkám zcela výjimečně, protože na konci posledního zápasu šlo opravdu o zdraví. Pro nás to byla skvělá herní, fyzická i psychická průprava a jsem rád, že jsme ji absolvovali. Zase nás to posune o kousek dopředu. Klukům gratuluji, protože druhé místo je krásné a za výkony se nemusí vůbec stydět. Je těžké udržet výkonnost během celého dne a hrát (a pokoušet se vyhrát) devět utkání za sebou. Proto, i když ke zlatu chyběl kousek, dnešní turnaj byl určitě úspěšný i z hlediska výsledkového.