Střešovice – Vršovice 3:1 (2:0)

I přes prohru nejsem úplně nespokojen. Uznávám sílu soupeře a ve druhé půli jsme sahali po bodu. Výhra Střešovic o dvě branky je ale v kontextu celého utkání zasloužená.

 

Zápas jsme si prohráli pasivitou v prvním poločase. Prvních dvacet minut bylo tragických, soupeř nás mačkal a stav 0:1 byl pro nás milosrdný. Pak domácí trochu povolili, hra se začala vyrovnávat, ale paradoxně jsme osm minut před poločasem inkasovali podruhé. Celou první půlku jsme měli problém si přesně přihrát a udržet delší časový úsek míč. To byl celý problém, se kterým se bohužel pereme dlouhodobě, přestože se na to na trénincích zaměřujeme.

 

Ve druhém poločase jsme podali mnohem lepší výkon, k mému překvapení jsme na tom byli dobře fyzicky a i střídající hráči zahráli dobře. To bylo příjemné zjištění. Tím, že soupeř povolil v aktivitě a ztrácel důraz v soubojích, mohla se projevit naše nejsilnější stránka a to jsou individuální dovednosti některých hráčů. Zatímco v první půli byl naším nejnebezpečnějším hráčem Balda, ve druhé půlce vynikali Rendy, Honza, Sam a pokud mu to síly dovolily i Kryštof. Jestli se nám někdy povede skloubit tyto schopnosti s týmovou hrou založenou na přesných přihrávkách, budeme na této úrovni těžko k poražení. Já doufám, že se tam dostaneme a nebude to zase tak dlouho trvat… Zpátky k zápasu. Čtvrt hodiny před koncem jsme se dočkali zaslouženého snížení, když po průniku Sama z levé strany skóroval Séba. Italská lokomotiva, jak glosoval z lavičky Kuba, překvapuje slušnou formou na začátku sezóny. Asi už ví, jak na to, jeho strategie hlavně se nepřetrénovat, je však velmi specifická a nefunguje na každého.

V následujících minutách jsem začal věřit, že urveme bod, byli jsme psychicky nahoře a byli i víc na míči, škoda jen, že jsme si zase nedokázali vynutit více standardek, na rohy jsme prohráli asi tak 5:20. Každopádně aktivita plodila šance, nejnebezpečnější byla asi střela Rendyho ze střední vzdálenosti, která minula o centimetry. Ve snaze posílit útok šel na hřiště lehce zraněný Kuba, bohužel naše snažení srazila individuální chyba pramenící z toho, že jsme se tlačili až příliš dopředu. Sólový útok z půlky sice skončil na tyči, ale Střešovice akci dohrály a míč se nakonec do sítě dostal, což znamenalo tři minuty před závěrečným hvizdem konec nadějí na body.

 

Jak jsem se zmiňoval, držení míče pod tlakem je náš největší problém. Ve chvíli, kdy má silný soupeř kvalitní úseky, nedokážeme balón podržet, hru zklidnit či rozkouskovat, a tak se z tlaku vymanit, neboť ten nikdy netrvá věčně. Tahle zbrklost a snaha za každou cenu hrát přímočaře, i když na to v dané chvíli nemáme, nás sráží, udrží míč na kopačkách soupeře a z jeho tlaku se prostě nějaká ta gólovka urodí, i když bráníte sebelíp.

 

Každopádně soutěž je dlouhá, prohra venku na hřišti týmu, co bude hrát o čelo tabulky, nic neřeší. Teď máme doma dva hratelné soupeře a potřebujeme uhrát šest bodů a herně se hodit víc do klidu. Na středeční zápas se Zbraslaví bych chtěl dát dohromady silnou sestavu, tak doufám, že se to povede. Máme dva dlouhodobě zraněné – Albert a Tágo, je otázka zda budou moci nastoupit Květák s Kubou. S ostatníma počítám, dneska se ukázalo, jak důležité je mít i hráče na střídání, bez nich bychom se ve druhém poločase do utkání nevrátili. Každopádně máme na to, jedeme dál!

 

P.S. Zapomněl jsem vyzdvihnout Dana, druhý fantastický výkon za sebou.