Libuš – Vršovice 1:3 (1:0)

Těžký zápas, který jsme zvládli hlavně mentálně. Po nepříliš vydařené a nervózní první půli jsme se po přestávce zvedli a utkání otočili. 

 

Na průběh první půle měl zásadní vliv gól v první minutě. Přestože hlavním cílem nově složené stoperské dvojice Neubi, Kryštof bylo uhlídat rychlého útočníka domácích, tak ten hned z první akce skóroval … Stopeři se sehrávali ještě asi deset minut, ale jejich výkon v průběhu zápasu neustále rostl, a tak se nakonec jednalo o jedinou vážnou chybu v průběhu celého zápasu. Ve druhé půlce Kryštof rychlého útočníka zcela vymazal …

 

Inkasovaný gól vnesl na naše kopačky nervozitu, nehráli jsme svoji hru a jak poznamenal trefně Ríša Kejval, byli jsme trochu chcíplí. Přizpůsobili jsme se hře Libuše a místo hry po zemi, jsme neustále nakopávali dlouhé míče dopředu. Sice to krátkodobě neslo ovoce, protože Balda se dostal během poločasu do dvou tutovek, ale hru jsme vůbec neměli pod kontrolou. Chceme hrát fotbal, ne nakopávanou! Proměňování šancí bylo opět velkým problémem, v hlavní roli opět Balda … Celkově to nebyl moc hezký fotbal ani z jedné strany. 

 

V kabině jsme se trochu zklidnili a řekli si, že chceme hrát svoji hru. Ukázalo se, že máme zkušené mužstvo, kluci opravdu začali hru čím dál více ovládat. A tak deset minut po přestávce přišlo zasloužené vyrovnání, když se po dohrání standardky konečně prosadil Balda. Doufám, že tímto ze sebe shodil břímě, které mu nedovolovalo skórovat. Gól to byl ne moc hezký, ale hrozně důležitý - odstartoval naši převahu. O sedm minut později si naskočil na centr z rohu Mike a poslal nás do vedení! Rohy jsou to, co nás zachraňuje, Sam je famózně kope a v týmu máme dobré hlavičkáře. Minule se dvakrát prosadil Rendy, dnes mohl učinit to stejné Mike, ale v cestě stálo břevno. 

 

Sice jsme otočili výsledek, ale do konce chybělo hodně času. Libuš nám to nechtěla dát zadarmo a vyrovnala na chvíli hru. Klíčový zákrok předvedl Dan, který popřel fyzikální zákony a vymrštil své nelehké tělo snad až na úroveň břevna, opravdu jsem měl pocit, že vzlétl … Libuš se začala víc tlačit na naší polovinu, ale ukázalo se, že když má hrát kombinační fotbal, činí jí to potíže. Místo jejich šancí, přišly naše z brejků. Jednu z nich proměnil Kuba, když vsítil náš první gól ze hry v tomto soutěžním ročníku. Jako to umí jenom on – propasíroval míč napodruhé přes tělo brankaře (Kubo, malá rada - jednodušší je poslat ten míč okolo něj). Pak už nebylo o čem, jenom jsme demonstrovali naši neschopnost dát gól. Dvě absolutní tutovky v poslední minutě, kdy míč poskakoval po čáře, po břevně nebo po čem, to byla čirá zoufalost. Naštěstí to už nebylo důležité.

 

Dneska bylo naopak důležité, co jsem říkal před zápasem. Jednotlivec je nic, důležitý je tým. My jsme měli lepší tým než soupeř, kvalitně obsazený na všech postech i na střídačce. Libuš hraje dlouhodobě se dvěma hráči a ostatní jim dělají komparz. Kromě toho, že je to čitelné, tak to vede ke zkratkám (v podobě nakopávání), a ty, jak známo, v životě nefungují. Ačkoliv jsme dnes nepodali ani zdaleka výkon, kterého jsme schopní, týmově jsme to ubojovali. Nejméně do zítra jsme se dostali do čela tabulky, ale cesta bude ještě dlouhá a trnitá. Taky bych už byl rád, abychom někdy šli v zápase do vedení. Poslední tři utkání (včetně generálky s Uhříněvsí) jsme museli výsledek otáčet, a to je vždycky fyzicky i psychicky náročné.

 

Na závěr jen, že jsem rád, že utkání proběhlo v klidu. Musím pochválit naše mužstvo, ale i soupeře, že nedošlo k žádným vyhroceným situacím. Zásadní byl skvělý výkon rozhodčího. Kdyby takto pískal každý, fotbal by byl hezčí. 

 

Union do toho, titul bude náš!