Dukla JM – Vršovice 0:2 (0:1)

V tenise by se řeklo „potvrzený brejk“. Po euforii často přichází kocovina, a to jsem klukům zdůrazňoval. Dnes jsme přijeli na nejhorší hřiště přeboru a hráli proti nepříjemnému soupeři. Ztráta bodů byla klidně možná. Ale nestalo se tak, odvedli jsme bojovný výkon, který měl k ideálu daleko, ale utkání jsme vlastně celou dobu (minimálně výsledkově) kontrolovali.

 

Plán byl zlepšit první poločas, odehrát ho vzadu na nulu a vstřelit první branku zápasu. Vyšlo to dokonale. Už v páté minutě si zaběhl Kuba za obranu a nekompromisně zavěsil. Díky vedení se nám lépe dýchalo, přestože herně byl zápas docela vyrovnaný. Oba týmy měly lepší i horší okamžiky, naše nejhorší pasáž byla na konci poločasu, kdy nás Dukla zatlačila na naší půlku, naštěstí jsme se ubránili.

 

Přestože výkon ve druhé půlce nebyl tak dominantní jako v jiných zápasech, opět jsme předvedli, že jí umíme mnohem lépe než tu první. Hrdinou zápasu byl Kuba, který byl naším jasně nejnebezpečnějším hráčem a brzy po přestávce zvýšil na 2:0. Byli jsme v tu chvíli lepší a stačilo přidat třetí gól a bylo by rozhodnuto. To se bohužel nestalo. Dukla na rozdíl od minulých soupeřů vystačila se silami až do konce zápasu, a tak výkon nebyl nikterak dominantní. Tím, že se soupeř tlačil dopředu nám ale vznikalo moře šancí. Jen Kuba měl tři obrovské na hattrick, když šel sám na gólmana, ale nedal; stejně si po sóle vedl Sam. Zbytečně nám to zkomplikovalo konec zápasu, umím si představit, že kdyby soupeř snížil na 1:2, ještě bychom byli v problémech. Konec utkání jsme neodehráli nejzkušeněji, hra se zbytečně přelévala z jedné strany na druhou, měli jsme míč víc podržet. To se nám sice nevymstilo obdrženým gólem, ale bohužel jiným způsobem, když těsně před koncem trefil soupeř Dana do kolena a jeho případné dlouhodobější zranění by bylo velkým problémem.

 

Celkově ale musím tým zase pochválit, od začátku jsme šli za výhrou a já zase nepochyboval, že jí dosáhneme. Přece jen jsme měli fyzickou převahu, když Dukla měla v sestavě hodně ročníku 06 i 07. Fotbalově na tom byli dobře, ale bylo vidět, že máme více zkušeností. Upřímně si myslím, že hlavním problémem pro nás byl dnes terén, netrefovali jsme míče po odrazech, na něž jsme nebyli zvyklí, Rendy posílal příliš dlouhé přihrávky, které na UMT zrychlovaly a ani velikost hřiště nám nehrála do karet, často jsme také podkluzovali. To není výmluva, ale jen konstatování, že protivníkem nám dnes nebyl jen snaživý soupeř, ale i terén. 

 

Výkonnostně mě potěšil návrat Baldy, po zranění se vrátil se svým důrazem a rychlostí, už se těším, že odehraje více minut. Kubu jsem zmiňoval, v poslední době kromě skvělé hry tělem i zrychlil a všem stoperům dělá velké problémy, škoda jen koncovky, dneska opravdu mohl dát pět branek. Vzadu to byl standard, měl jsem strach, že bude chybět Neubi, ale zvládali jsme to dobře, až na to že Matěj občas netrefil míč a Tágo zase stál někdy moc vepředu, to byl dobrý výkon. Navíc nula vzadu se počítá. Vzhledem k minulému zápasu mě lehce zklamal střed zálohy. Rendy se neprosazoval, Albert minul pár balónů, Sam měl špatný pohyb a dnes sóloval ještě víc než obvykle. Na druhou stranu pořád to stačilo, ale vím že všichni tři umí líp. Křídla byla viditelná méně, než bych si přál, ale svoje si uhrála (včetně dalšího navrátilce Mikyho). Obecně musím říci, že jsem spokojený, máme tři body a kocovina se nekoná. Možná zítra ráno, ale to je jiná písnička:)

 

Jsme blízko cíle, ale pořád tam nejsme. Potřebujeme aspoň pět výher ve zbývajících šesti zápasech ...