Ďáblice – Vršovice 5:1 (4:0)

Užitečný zápas s kvalitním soupeřem zdaleka neprobíhal tak jednoznačně, jak napovídá výsledek. Kdybychom si vyměnili gólmany, klidně to mohlo dopadnout opačně. Tím nechci nijak shazovat výkon Rolanda, který si odbyl náročný debut za dorost a popral se s tím statečně. Gólman soupeře byl však jejich nejlepším hráčem a chytil minimálně tři jasné branky. A ten náš zkrátka zcela logicky občas chyboval. Další věc je, že jsme nekvalitně řešili finální fázi. Z minimálně pěti tutovek musíme dát branku, skórovali jsme v poslední minutě z penalty, a ještě se štěstím, to je zoufale málo.

 

V prvním poločase se hrál do stavu 2:0 vyrovnaný zápas. Obraz hry byl tradiční, když hrajeme s kvalitním soupeřem. Ďáblice lépe kombinovaly a držely více míč, my jsme ale byli nebezpečnější před brankou, když hlavně Balda se Samem dělali soupeři velké problémy. Obrana také fungovala poměrně dobře, spíš jsme byli nepřesní v záloze, čímž jsme často ztráceli prostor. Branky v naší síti se narodily z pološancí, trochu to připomínalo zápas na Zličíně, kdy nám tam spadlo všechno, do čeho soupeř kopnul. Po našem vystřídání jsme byli herně horší a dostali další dvě branky, první ale zase spíše z nešance.

 

Ve druhém poločase jsme začali dobře, vyrovnali jsme i hru v poli, ale zase jsme byli méně nebezpeční, zatímco soupeři přibylo tutovek, celé to na mě působilo paradoxně, že nepadají góly. Až ke konci Ďáblice zaslouženě vstřelili další gól, na což jsme zareagovali závěrečným tlakem, v němž si Sam došel pro penaltu, kterou sám proměnil.

 

Náš výkon byl rozporuplný, plný zajímavých individuálních výkonů, dnes po delší době hrál výborně Sam, který se snažil až do konce s výsledkem něco udělat a také se mu to nakonec podařilo. Pořád bych rád změnil náš styl hry, je tam obrovský potenciál ke zlepšení. Pokud bychom zlepšili výstavbu hry, tak bychom se posunuli o level výš, jelikož když nás porovnám se Ďáblicemi i Zličínem, tak jsme mnohem nebezpečnější v poslední třetině hřiště, akorát nás zatím sráží koncovka. Zaostáváme však v prvních dvou třetinách. Opravdu nechápu, proč je tak složité poslat rychlou přihrávku a otočit hru. Je super, že se snažíme být přímočaří, ale často nelogicky, přes přesilu soupeře. Od části hráčů je to takticky nevyspělé a část neumí odevzdat své ego a musí za každou cenu udělat několik zbytečných doteků či kliček. Taky výběr místa není mnohdy dobrý. Od Zličína jsme se dnes nikam neposunuli, a to mě trápí. Pořád to zůstává ve fázi zlepšený pressing, ale křídelní hra a výstavba hry posun nula. Je smutné, když jediný kvalitní centr z křídla před bránu pošle stoper (Pavel).

 

No nic, budeme na tom pracovat, realita je, že nás v posunu brzdí i naše domácí „nehřiště“, není nad to osahat si alespoň jednou týdně zápasový prostor na tréninku… V neděli nás čeká znovu Zličín a opravdu bychom měli tlačit na principy hry, kterými se chceme prezentovat.