Svátek práce jsme si odpracovali. Vstávání před šestou a návrat po sedmé. Devět zápasů v průběhu devíti hodin. Nakonec z toho bylo krásné druhé místo, ale když ke zlatu bylo tak blízko, červíček hlodá.

 

Do turnaje jsme vstoupili vydřenou výhrou s Rapidem Liberec 2:1, když o vítězství jsme rozhodli v posledních minutách. Druhý zápas byl naopak na pohodu, když tým v rámci projektu proti rasismu Mongaguá Ústí na Labem bral turnaj spíše jako organizovanou zábavu a usnadnil nám výhru 5:1. Zápas s Běchovickými Sršni byl naopak dost těžký a mohli jsme být rádi za výhru, protože soupeř z poslední akce nastřelil po nedůsledném bránění tyč. Poslední dva zápasy ve skupině jsme předváděli asi nejlepší fotbal – Řepy i Kladno jsme porazili shodně dva nula a jak odposlechl Martin Hanák mezi diváky, tak jsme sklidili obdiv mezi místními za pěknou hru: „Vršovice, no to je jasný, to je Slavie a Bohemka dohromady.“ Utkání v základní skupině jsme tedy zvládli velmi dobře, jakmile soupeři přestali běhat, měli jsme fotbalově navrch. Vyčníval Štajny, který dal pět branek, dobře si vedli také Sam,David či Filip. Mrzely mě občasné zmatky v obraně, hlavně nedůraz před brankou. V první zápase jsme dostali gól po střele do tyče, kde pět našich hráčů koukalo na dorážku, o další tyči v poslední minutě jsem mluvil, tam to bylo podobné, jenom soupeř naštěstí míč do brány nedostal.

 

Každopádně dojem ze skupiny byl celkem růžový, navíc se nám přenášela jedna výhra do finálové skupiny o šesti účastnících. Po obědové pauze na nás však padla krize v nejméně vhodný okamžik. V prvním zápase jsme se utkali s Plzní, která předváděla kvalitní kopanou.Měli jsme velmi dobrý úvod, kdy jsme si vytvořili tlak, bohužel žádnou z vyložených šancí jsme neproměnili. Soupeř pak přebíral otěže zápasu a šel do vedení. Ke konci jsme moc chtěli, ale pozorného soupeře jsme překonat už nedokázali, navíc rozhodčí ukončil nepochopitelně zápas dříve, když jsme měli standardní situaci, což vzbudilo hodně emocí. Po porážce s Plzní na nás padla deka a v utkání s nejslabším účastníkem finálové skupiny jsme předvedli mdlý až ostudný výkon. Soupeř byl o třídu horší a své výsledky si ukopal taktikou čtyř obránců a nákopy dopředu. Bohužel jsme se přizpůsobili pomalému tempu a nebyli schopni dát gól. Když se to konečně povedlo, tak nás to nesmyslně uspokojilo a soupeř po náhodném protiútoku z nákopu dal branku (navíc pravděpodobně z ofsajdu) – kdyby kluci věděli, že tenhle gól rozhodne o tom, že nezískáme zlato, určitě by se těch posledních 5 minut zápasu jinak snažili a ten balón do sítě dotlačili. V těchto dvou zápasech se ukázalo, jak důležité je mít v týmu rozdílového hráče. Štajny jím výjimečně nebyl a nikdo jiný se nedokázal prosadit. Další zápas se Zličínem byl klíčový – tým se naštěstí probudil a výhru 1:0 si zasloužil. V posledním zápase, kde se utkal nakonec druhý s třetím jsme věděli, že jenom výhra nás posune na bednu - v případě prohry bychom zůstali bez medaile. Začali jsme slušně, ale soupeř šel do vedení. Pak přišel možná nejpozitivnější okamžik celého turnaje – kluci se na posledních deset minut semkli, jak proti houževnatému soupeři, tak proti nepřesnému rozhodčímu a zápas otočili na 3:1. V posledních dvou zápasech se probudil Štajny, ve finálové skupině zahráli velmi dobře Rendy s Albertem a hlavně David, který si snad tu energii dobyl někde v šatnách v zásuvce. Celkově byl se čtyřmi trefami naším druhý nejlepším střelcem, a i celkovým výkonem mě potěšil. Naopak trochu vybitě na mě působil ve finálové skupině Sam. Obrana se postupně zlepšovala, ale stálo nás (myšleno trenéry) to dost úsilí. Nahoru šel postupně Adam s Matějem, Víťa to měl spíš naopak. Neubi hrál slušně celou dobu, Mike potřebuje ještě čas, ale ke konci byl také vidět posun. Z těch, co jsem nezmiňoval, tak po počátečních nevýrazných výkonech šel nahoru Krýša, Séba je dopředu platný, dal i gól, ale dozadu to pořád skřípe - chce to víc zarputilosti a důrazu. Filip, když dostal prostor, tak dřel, ale ještě tomu něco málo chybí, nicméně celkově určitě nezklamal,měl pěkné momenty. Dan dneska (na sebe) podal spíše průměrný výkon, ale za góly nemohl, což už tak nějak považujeme za samozřejmost, která samozřejmá není. Nutno ale dodat, že měl dobře postavené tyče (asi tak pětkrát?).

 

Na závěr nás čekalo ještě jedno milé překvapení, to když Štajny převzal cenu za nejlepšího hráče turnaje. Pokud můžu mluvit za sebe, tak je to takové ocenění jeho celkové jarní formy, kterou stavím o třídu nad tu podzimní. Celkově to byl fajn turnaj v příjemném počasí i areálu. Jediné negativum byl rozhodčí (jen jeden), a to říkám zcela výjimečně, protože na konci posledního zápasu šlo opravdu o zdraví. Pro nás to byla skvělá herní, fyzická i psychická průprava a jsem rád, že jsme ji absolvovali. Zase nás to posune o kousek dopředu. Klukům gratuluji, protože druhé místo je krásné a za výkony se nemusí vůbec stydět. Je těžké udržet výkonnost během celého dne a hrát (a pokoušet se vyhrát) devět utkání za sebou. Proto, i když ke zlatu chyběl kousek, dnešní turnaj byl určitě úspěšný i z hlediska výsledkového.

 

 

Zasloužená prohra. Opět se ukázalo, že první tři týmy přeboru jsou o level výše než ostatní. První poločas byl naším nejhorším jarním poločasem. V podstatě jsme nevystřelili na bránu a od vyššího skóre nás zachránil skvělý Dan. Soupeř měl od začátku navrch, naše obrana vůbec nebyla schopná plnit zadaný úkol nepustit soupeře přes střed. Meteor jím procházel jako nůž máslem. Přitom fotbalově bych třeba Duklu hodnotil výše, nicméně důraz a tah na bránu měl dnešní soupeř ukázkový. Doteď moc nechápu, jak je možné, že jsme je nedokázali účinněji zastavovat. 

 

V šatně jsme chtěli začít od druhého poločasu nový, lepší zápas, což se celkem dělo herně, nicméně soupeři to tam začalo padat a během deseti minut stav narostl na hrozivých 0:7. Pak ovšem předvedl neuvěřitelný kousek Štajny. Ač v prvním poločase nevýrazný jako zbytek mužstva, druhý poločas zahrál náramně. Během čtvrthodiny zaznamenal čistý hattrick a prakticky sám snížil na 3:7. Všechno to byly ukázkové úniky po křídle s následným obejitím gólmana. Bylo neuvěřitelné, že dokázal třikrát zavěsit do prázdné, když jsme do té doby prakticky neměli gólovou šanci – dvakrát zleva a jednou zprava. V poslední čtvrtině jsme hráli celkem slušně, ale soupeř měl stejně více šancí než my. Těsně před koncem pak dal výsledku konečnou podobu. Upřímně řečeno i tak lichotivou. Kdyby utkání skončilo 3:15, ani bych se nedivil.

 

Ačkoliv komentář je v negativním duchu, já jsem za takové zápasy rád. Prosadí se jen ti opravdu nejlepší a u ostatních se odkryjí chyby, které se slabšími soupeři lze zamaskovat. Z výše uvedeného vyplývá, že dnes stačil jen Dan a v druhé půli Štajny. V obraně celkem obstáli Adam s Neubim, i když ani ti se nevyhnuli slabším chvilkám. Zálohu je těžko hodnotit. Dozadu pracovala celkem slušně, ale dopředu jsme neudrželi balón, jako bychom měli strach. Když se kluci ve druhé půli trochu zvedli, tak zase naše aktivita končila před pokutovým územím. O Samovi, Rendym a Albertovi nemohu říct, že by hráli špatně, ale nestačilo to. Filip vypadal (asi jako jediný) celkem dobře v první půli, ale pak odpadl. Dave makal, ale přece jen v té kvalitě jsou prostě dva roky navíc znát. 

 

Asi bychom byli schopní konkurovat trochu lépe, kdyby byl k dispozici Kryštof a Víťa, který sice přišel, ale neodehrál ani třetinu zápasu. I tak bychom ale tahali za kratší konec. Potěšilo mě, že jsme dřeli ve druhém poločase a nevzdali to, což vedlo k přijatelnému výsledku. Každý z kluků by si pak měl vyhodnotit, co jsme jim říkali a co jim nešlo. Někdo si chybné postavení se slabším soupeřem doběhne, někdo nemusí se slabším soupeřem být tak důrazný v osobních soubojích, někdo se nemusí se slabším soupeřem tolik vracet, někdo si může se slabším soupeřem nedbaleji zpracovat míč, ale přesně v tomto zápase všichni viděli, proč musí na vytýkaných věcech pracovat. Ve větší konkurenci rozhoduje každý detail. Cíl zůstává stále stejný – chceme se všichni pořád zlepšovat a tento zápas jasně ukázal, kde má každý rezervy a proč je důležité pracovat na maličkostech.

Kromě prvních deseti minut jsme byli lepším týmem a zaslouženě vyhráli. Cením si toho hlavně proto, že dneska nám štěstí moc nepřálo - nastřelili jsme asi čtyřikrát brankovou konstrukci, dali jsme dva neuznané góly a minimálně jedna branka soupeře byla po sporné ofsajdové situaci. Někteří hráči sporné verdikty nesli lépe, někteří hůře, nicméně celkový výkon mužstva to neovlivnilo. Kluci si šli za vítězstvím.

 

Přestože jsem kluky upozorňoval, že jsme se v minulém zápase skoro celý první poločas jen přizpůsobovali tempu soupeře, nevyhnuli jsme se tomu ani dnes. Naštěstí to tentokrát trvalo necelých deset minut. Inkasovaný gól po teči nás probral. Naše výhoda proti většině jiných týmů je, že v podstatě nerozlišuji hráče na do základu a na lavičku, všichni mají svou kvalitu, a tak zatímco u soupeřů je zpravidla poznat, když vystřídají, tak u nás ne. S našim rostoucím tlakem přišly i góly. V obou případech jsme byli důrazní před bránou – nejdříve se prosadil Víťa, za pár minut Štajny. Vedení nás lehce ukolébalo a těsně před přestávkou soupeř vyrovnal hru, na změnu skóre to však vliv nemělo.

 

Po poločase se už projevovala naše síla. Soupeře jsme přehrávali a dostali se do mnoha šancí. Když Štajny zblízka přeloboval gólmana, vypadalo ro, že máme zápas definitivně pod kontrolou. Pak se rozhodčí vytasil s některými spornými verdikty, což je ale součást hry, takže se tím nemá cenu zabývat. Každopádně vždy když FAAZ snížila na rozdíl jednoho gólu, tak jsme rychle dokázali odskočit. Na 4:2 se trefil Rendy, čímž splnili s Albertem úkol, aby aspoň jeden z nich dnes skóroval. Na 5:3 pak určil finální stav Dave, když v jasné šanci nejdříve trefil klasicky gólmana, naštěstí jeho důraz a šikovnost mu pomohly míč dostat do sítě. Upřímně řečeno byl bych radši, kdyby to bylo napoprvé, ale gól to byl důležitý. Uklidnil nás a zápas jsme celkem bez nervů dohráli.

 

Kromě střelců musím vyzdvihnout Sama, který byl vidět a jen smůla zabránila tomu, aby byl dnes gólový. Obrana, i když bojovala, na mě dneska nepůsobila až tak jistě, naštěstí Dan zase zachytal velmi dobře a také záloha slušně zatahovala dozadu. V obraně mě potěšil Adam, který na to, že nemá tolik odehráno, a ještě je limitovaný zraněním, byl velmi spolehlivý. Sám jsem zvědav, jak bude vypadat, až bude rozehraný a zdravý. U Davida jsem rád, že se konečně trefil, protože to trápení v koncovce už trvá opravdu dlouho, mělo by mu to pomoci v dalších utkáních. Kryštof předvedl pár pěkných akcí, ale jeho fyzička se mi už delší dobu nelíbí, možná ho limituje drobné zranění. To Štajny si drží nadstandardní formu a opět byl rozdílovým hráčem. I když to teď dělám, tak vlastně dnes nechci hodnotit individuálně. Těší mě, že mužstvo šlape, a i když vše není na 100%, tak zápas vždycky zlomí ve svůj prospěch. Pořád platí, že A tým v plném složení zatím prohrál jen se Slavii a Duklou, což je z více než 20 zápasů skvělé vysvědčení. V tabulce přeboru jsme si upevnili čtvrté místo. Výš už to asi nepůjde, ale můžeme se o to pokusit hned v neděli, kdy hrajeme s druhým Meteorem. Kvalitativně bude soupeř s největší pravděpodobností nad námi, ale nemáme co ztratit. Když do toho kluci dají všechno, může se stát cokoliv.