Těžký zápas, který jsme zvládli hlavně mentálně. Po nepříliš vydařené a nervózní první půli jsme se po přestávce zvedli a utkání otočili. 

 

Na průběh první půle měl zásadní vliv gól v první minutě. Přestože hlavním cílem nově složené stoperské dvojice Neubi, Kryštof bylo uhlídat rychlého útočníka domácích, tak ten hned z první akce skóroval … Stopeři se sehrávali ještě asi deset minut, ale jejich výkon v průběhu zápasu neustále rostl, a tak se nakonec jednalo o jedinou vážnou chybu v průběhu celého zápasu. Ve druhé půlce Kryštof rychlého útočníka zcela vymazal …

 

Inkasovaný gól vnesl na naše kopačky nervozitu, nehráli jsme svoji hru a jak poznamenal trefně Ríša Kejval, byli jsme trochu chcíplí. Přizpůsobili jsme se hře Libuše a místo hry po zemi, jsme neustále nakopávali dlouhé míče dopředu. Sice to krátkodobě neslo ovoce, protože Balda se dostal během poločasu do dvou tutovek, ale hru jsme vůbec neměli pod kontrolou. Chceme hrát fotbal, ne nakopávanou! Proměňování šancí bylo opět velkým problémem, v hlavní roli opět Balda … Celkově to nebyl moc hezký fotbal ani z jedné strany. 

 

V kabině jsme se trochu zklidnili a řekli si, že chceme hrát svoji hru. Ukázalo se, že máme zkušené mužstvo, kluci opravdu začali hru čím dál více ovládat. A tak deset minut po přestávce přišlo zasloužené vyrovnání, když se po dohrání standardky konečně prosadil Balda. Doufám, že tímto ze sebe shodil břímě, které mu nedovolovalo skórovat. Gól to byl ne moc hezký, ale hrozně důležitý - odstartoval naši převahu. O sedm minut později si naskočil na centr z rohu Mike a poslal nás do vedení! Rohy jsou to, co nás zachraňuje, Sam je famózně kope a v týmu máme dobré hlavičkáře. Minule se dvakrát prosadil Rendy, dnes mohl učinit to stejné Mike, ale v cestě stálo břevno. 

 

Sice jsme otočili výsledek, ale do konce chybělo hodně času. Libuš nám to nechtěla dát zadarmo a vyrovnala na chvíli hru. Klíčový zákrok předvedl Dan, který popřel fyzikální zákony a vymrštil své nelehké tělo snad až na úroveň břevna, opravdu jsem měl pocit, že vzlétl … Libuš se začala víc tlačit na naší polovinu, ale ukázalo se, že když má hrát kombinační fotbal, činí jí to potíže. Místo jejich šancí, přišly naše z brejků. Jednu z nich proměnil Kuba, když vsítil náš první gól ze hry v tomto soutěžním ročníku. Jako to umí jenom on – propasíroval míč napodruhé přes tělo brankaře (Kubo, malá rada - jednodušší je poslat ten míč okolo něj). Pak už nebylo o čem, jenom jsme demonstrovali naši neschopnost dát gól. Dvě absolutní tutovky v poslední minutě, kdy míč poskakoval po čáře, po břevně nebo po čem, to byla čirá zoufalost. Naštěstí to už nebylo důležité.

 

Dneska bylo naopak důležité, co jsem říkal před zápasem. Jednotlivec je nic, důležitý je tým. My jsme měli lepší tým než soupeř, kvalitně obsazený na všech postech i na střídačce. Libuš hraje dlouhodobě se dvěma hráči a ostatní jim dělají komparz. Kromě toho, že je to čitelné, tak to vede ke zkratkám (v podobě nakopávání), a ty, jak známo, v životě nefungují. Ačkoliv jsme dnes nepodali ani zdaleka výkon, kterého jsme schopní, týmově jsme to ubojovali. Nejméně do zítra jsme se dostali do čela tabulky, ale cesta bude ještě dlouhá a trnitá. Taky bych už byl rád, abychom někdy šli v zápase do vedení. Poslední tři utkání (včetně generálky s Uhříněvsí) jsme museli výsledek otáčet, a to je vždycky fyzicky i psychicky náročné.

 

Na závěr jen, že jsem rád, že utkání proběhlo v klidu. Musím pochválit naše mužstvo, ale i soupeře, že nedošlo k žádným vyhroceným situacím. Zásadní byl skvělý výkon rozhodčího. Kdyby takto pískal každý, fotbal by byl hezčí. 

 

Union do toho, titul bude náš!

 

 

Nominace: Kuba A., Kryštof A., Balda, Tágo, Mike, Čefi, Štěpán, Dan, Rendy, Albert, Sam, Neubi, Séba, Viktor, Miky?

Pomezní: Honza Havel.

Slavnostní vyhlášení proběhne v neděli 15. 5. od 15 hodin v prostorách Trmalovy vily ve Strašnicích (Vilová 91/11, Praha 10-Strašnice). Na místě proběhne křest knihy o slavných sportovcích Prahy 10 a následně slavnostní vyhlášení oceněných sportovců.

Zasloužená výhra v prvním utkání soutěže. Přestože se začátek nevyvíjel úplně ideálně, utkání jsme poměrně s přehledem zvládli. Jedinou kaňkou bylo neproměňování šancí. Nedali jsme gól ze hry, což je tristní…. Zajímavostí je, že čtyři branky z pěti v zápase padly po rozích a pátá byla vlastní …

 

Soupeř nám stačil zhruba dvacet minut, kdy měl ještě sílu běhat, pak jsme zápas herně ovládli. V 11.minutě šla FAP do vedení, když krátce za sebou jsme dovolili druhou střelu z odvráceného rohu. Naštěstí nás to nijak neznervóznilo a pokračovali jsme ve svém celkem standardním výkonu, který byl trochu poznamenán přechodem na přírodní trávu a hrbolatým terénem. Z našeho tlaku do poločasu vyplynuly dvě branky, obě po rozích Sama a hlavičkách Rendyho. Tak jsme to klukům v šatně naplánovali, ale že se to povede, a hned ještě dvakrát, jsem opravdu nečekal. Sam posílal před bránu kvalitní rychlé centry a Rendy uplatnil svou výšku. Ostatní šance první půle zůstaly bohužel nevyužity, dokonce třikrát jsme trefili brankovou konstrukci, nejvíce po gólu volalo Baldovo břevno, který ho trefil asi z metru … Budiž jemu i Vršovicím útěchou, že nastoupil ihned po našem zápase (kde byl hlavním paličem šancí) za starší dorost a předvedl neuvěřitelný výkon, jak po výkonnostní, tak fyzické stránce. Vstřelil dvě branky a vydržel opakovaně sprintovat až téměř do úplného konce zápasu, kdy ho braly křeče a výrazně přispěl k vítězství 4:2.

 

Zpátky k našemu utkání s FAP. Druhý poločas jsme herně dominovali, soupeř se téměř nedostal přes půlku, akorát jsme pořád byli na štíru s proměňováním šancí, což bylo částečně zapříčiněno výborným gólmanem soupeře. I tak jsme se dvakrát prosadili, nejdříve opět po rohu Neubi, a pak už se asi na tu naši neschopnost nemohl dívat soupeř a šoupl si tam gól sám … FAP dohrávala v deseti, když po druhé žluté byl vyloučen jeden ze stoperů. Zápas byl i přes pět žlutých vedený v poměrně nekonfliktním duchu, osobně jsem rád, když rozhodčí rozdávají karty raději více než méně. Druhý poločas soupeř odpadl fyzicky a měl jsem pocit, že jsme se trochu přizpůsobili, mohli jsme hrát agresivněji, každopádně i to stačilo a připsali jsme si zasloužené tři body, díky nimž jsme se na jeden bod přiblížili první příčce. Příští víkend nás čeká jeden ze tří klíčových zápasů jara na hřišti Libuše. Nejdůležitější je, abychom byli zdraví, což bohužel není vůbec jisté, jelikož zápas nedohrál Matěj, kvůli zdravotním komplikacím střídali i Čefi a oba Adamiecovi, zápas za SD dokulhal Miky. Doufám, že se všichni dají do příštího týdne do kupy, jelikož je to jeden z hlavních předpokladů úspěchu.